U jednoho popa jsme našli kulomet a několik granátů. Když jsme ho vedli na popravu, pop se dá do pláče.
Chtěl jsem ho uklidnit a dal jsem se s ním do řeči o zmrtvýchvstání, které ho podle jeho víry nemine.
Neúčinkovalo to. Brečel na celou vesnici. Dále jsem s ním pohovořil o tom, proč se duším spravedlivým přisuzuje po smrti věčná blaženost a proč se jim přisuzuje začátek blaženosti už před posledním soudem.
Pop se rozbrečel ještě víc.
Neuklidnilo ho ani líčení budoucího života a blaženství duše.
A když jsem si s ním nakonec promluvil o užitku, který pro něho může mít rozjímání o smrti, vzkříšení a posledním soudu, o věčné blaženosti, pop to nevydržel, padl na kolena a zařval: „Odpusťte, už po vás nebudu střílet.“
Naš puť 1/10, 22. 1. 1919
Přeložil Břetislav Štorek