Nový panovník albánský, dosazený velmocemi, se právě probouzí. Jest jitro po jeho korunovaci. Má trochu těžkou hlavu po šampaňském a hledá elektrický zvonek, aby zazvonil na komorníka. Nemůže však zvonek najít, jde tedy k oknu a volá na nádvoří: „Hej, lidé, pojďte sem!“
Za chvíli objeví se dvorní ceremoniář.
Nový albánský král: Chtěl jsem zazvonit na komorníka, ale nemohl jsem zvonek najít.
Ceremoniář: Toť trapná záležitost, Vaše Veličenstvo, bohužel musím vám říci úplnou pravdu. Zvonek jest ukraden.
Albánský král: A proč místo vás nepřišel potom komorník?
Ceremoniář: Jest to v jisté souvislosti s tím zvonkem, Vaše Veličenstvo. V noci nemohli najít narychlo provaz, proto použili drátu elektrického vedení z vašeho pokoje, aby na něm mohli pověsit vašeho komorníka.
Albánský král: A proč, proboha?
Ceremoniář: Zapáchal prý Evropou a potom hlavně kvůli tomu, že nepozdravil večer náčelníka lupičů Mezniho beje, kterého Vaše Veličenstvo ráčilo u příležitosti včerejší korunovace hned ráno pustit z vězení na svobodu.
Albánský král: Proboha, co mám dělat?
Ceremoniář: Vaše Veličenstvo, račte se prozatím obléknout. Zavolám domorodého komorníka. (Po chvíli se vrací.) Vaše Veličenstvo, musím vám sděliti, že domorodý komorník utekl. Při té příležitosti podařilo se mu vzít s sebou korunovační klenoty!
Albánský král: A což stráž, která je hlídala?
Ceremoniář: Utekla s sebou. — Neplačte, Vaše Veličenstvo, na všechno to si zvyknete.
Albánský král: Myslíte, abych se tedy dal obléknout?
Ceremoniář: Zkusit to rozhodně můžete, Vaše Veličenstvo, zavolám dvorního lokaje, aby přinesl šaty.
(Dvorní lokaj přichází. Nese jen vestu.)
Dvorní lokaj: Allah opatruj po staletí Vaše Veličenstvo ale šaty jsou pryč, boty jsou pryč. Mluví se všeobecně o tom že v botech Vašeho Veličenstva chodí již od rána Barab paša, náčelník domorodého četnictva, a že byl již v mešitě, aby poděkoval Allahovi za tu milost, že může řízením Proroka chodit v botách prvního albánského panovníka. Jen vestu jsem našel, neboť vesta jest vynález čaroděje, říká se všeobecně. Vestu vynašli Němci, Vaše Veličenstvo.
(Ozývají se výstřely venku. Král se táže, co to znamená, a posílá dvorního ceremoniáře, aby se podíval, co se děje.)
Dvorní ceremoniář (vrátiv se za chvíli, radostně): Potěšující zprávy, Vaše Veličenstvo. Obyvatelstvo uspořádalo slavnostní střelbu na počest Vašeho Veličenstva. Bohužel nedopatřením vystřelili salvu naproti tělesné stráži Vašeho Veličenstva u vchodu paláce, takže již v tuto chvíli raduje se celá tělesná stráž v Mohamedově ráji s nejkrásnějšími huriskami.
Albánský král (temně): Mohl bych mluvit se svou manželkou?
Ceremoniář: Prozatím bych to Vašemu Veličenstvu nedoporučoval, neboť ranní vzduch v našich albánských horách nad Tiranem jest příliš ostrý. Kromě toho nedoporučoval bych Vašemu Veličenstvu mít nějaký spor s naším ministrem vojenství, který našel ve své královně takového zalíbení, že ji unesl do hor.
(Albánský král omdlí, a když se probudí ze mdlob, zpozoruje v bezprostřední blízkosti velkou ohnivou záplavu.)
Dvorní ceremoniář: Neračte se vyrušovat, Vaše Veličenstvo, toť jenom slavnostní osvětlení na vaši počest za bílého dne. Právě vám zapálili palác nad hlavou.
Albánský král (divá se z okna na zahradu, při čemž se mu kolena třesou): A co je to za strom, ozdobený prapory s albánským orlem?
Dvorní ceremoniář: Ten strom je určen pro vás, Vaše Veličenstvo, a bude se jmenovat: „U prvního albánského krále“. (S poklonou nabízí mu rámě.) Račte nastoupit, Vaše Veličenstvo…
(Opona milosrdně padá.)
Svět společenský 2/15, 8. 5. 1913